Anča Band - CajmrskRecenze | |
Skupina Anča Band je doma na Blatensku dnes již v podstatě legendou. Její věhlas jen znásobila kniha Zápisky ochotníka (Neznáte? Chyba, to musíte okamžitě napravit!), kterou na sklonku minulého století sepsal člen Anča Bandu Vokoun a jež lehkým a úžasně zábavným stylem reflektuje všechny možné, někdy takřka neuvěřitelné historky ze života tohoto souboru. Tancovačkového souboru, dlužno dodat. Jenže není zábavovka jako zábavovka. To poslední, co byste od Anča Bandu měli očekávat, je nějaký upocený heavy rock s olověně těžkou zadnicí či tupý agro metal, jemuž se nelze ani zasmát. Na svém třetím albu vydaném po dlouhatánské sedmileté pauze se kapela rozmáchla dosud největší stylovou širočinou. A tahle až udivující pestrost jí a potažmo samozřejmě posluchačům jde rozhodně k duhu. Anča Band svede vkusný pop rock (melodicky opravdu pěkné Sluníčko nebo Tvůj ranní dech s textem prodchnutým hodně drsným černým humorem a la Česká soda), rozvíjí odkaz české nové vlny (Cirkus a přinejmenším svým nevážným myšlenkovým obsahem i některé další písně), nebrání se závanu punku (První máj, Povodeň), divokého psychobilly (Assasin) či hutného hard rocku (Plavu v žití) a když na to přijde, dokáže i swingovat (Džajf), rozpálit to v rytmu dixielandu (Limonádový Joe) nebo vtipně zparodovat dechovku (Kamarádky jsme). "Přepalováním desek zvyšujete jejich počet," upozorňuje Anča Band, soubor srandistů k pohledání, na obalu CD. Zrovna v tomhle případě však zakoupením originálního disku rozhodně neprohloupíte. Tedy pokud netrpíte závažnou chorobou odborně zvanou Intelectualis stupiditis (česky: zblblost přehnaným intelektualismem) a nehledáte v rockové muzice přemrštěné umělecké tendence, nýbrž především to, proč kdysi vznikla, tedy zábavu. | |
on-line verze rockového magazínu ROCKSHOCK *** Petr Korál |