Aktuálně
ANČA BAND V TISKU
Převzato z oficálních verzí
VOKOUN: ZÁPISKY OCHOTNÍKA(Jiří Vokoun) |
|
Téměř samizdatová publikace nevalné grafické úpravy na první pohled člověka jisté nezláká, ale pokud vás zajímá zábavné čtivo související s muzikou, měli byste zbystřit, když ji někdy spatříte. Nebo ji rovnou vyrvěte majiteli z rukou a nevracejte ji dřív než po přečtení. O čem kniha je, napoví úvodní věty autorovy předmluvy: "Někdy v první polovině 90. let jsem začal své přátele a hlavně účastníky tanečních zábav na Blatensku zásobovat útlými samizdatovými sešitky, v nichž byly barvitě líčeny jejich vlastní příhody z uplynulých víkendů. Tuto činnost většinou všichni hodnotili kladně. Zejména proto, že to byl mnohdy jediný zdroj informací, jak strávili minulý víkend a jak se jim to líbilo." Zápisky ochotníka už nejsou jen kronikou, která bude bavit pouze okruh zasvěcenců - jejich autor historky z oněch sešitků propojil dalšími komentáři. Najdeme zde soudy a postřehy, jejichž platnost sahá daleko, daleko za humna vesnických zábav. Pokud vás alespoň trošku fascinuje fenomén muzika/pití/muzikantské Lidušky, budete se královsky bavit. Jak se dá z předcházejících řádek usoudit, není to žádná vysoká literatura (ale až na důsledně špatně používané přechodníky a několik málo pravopisných kopanců (slovo tryčko je opravdu úlet) taky ne jazykový paskvil, což u takovýchto knížeček není obvyklé). Komu vadí obhroublý jazyk, opilecké historie a podobně, nepočte si. Ale kdo shledává věci nabalené na produkce hudebních souborů alespoň trochu zajímavými, najde perly. Krom toho autor nepostrádá talent ku psaní o popsat celkem standardní koncert a pijatiku tak, abyste řvali smíchy, když neznáte jedinou z postav, chce taky nadání. Dost plků, musíme citovat. "Cestu k hospodě sice nikdo neznal, ale je zjištěno a dokázáno, že zkušený alkoholik objeví svůj svatostánek naprosto bezpečně za jakýchkoli podmínek i v neznámém terénu. (...) Celkem bezstarostně jsme tedy kráčeli spletí uliček, vyhlédli si bar, kam se půjdeme po akci dorazit, a připadlo nám zcela přirozené, že náhle stojíme před hospodou. Naši přátelé poněkud podcenili li naše pivotronické orientační schopnosti. (...) Dali jsme si pochopitelně Gambrinus. To mi připomnělo kamaráda Vencu, který dokázal několik let rodičům tvrdit, že chodí za takovou Gábinou z Plzně, co je blondýna a nosí bílou čepici." A tak dál, a tak dál. Prostě legrace, která nepostrádá jiskru. Ať žije lidová tvořivost - takovéhle spisky jsou fakt v pohodě. |
| Jana Kománková |
Rock & Pop (leden 1999)
Poslední větší aktualizace: 15.8.2020
Podrobnosti o změnách
Nahoru