Aktuálně
ANČA BAND V TISKU
Převzato z oficálních verzí
VOKOUN: ZÁPISKY OCHOTNÍKA(Martin Rajchl) |
|
"Pokud by osoby a události, o kterých vypravuje tato kniha čtenáři cokoli připomínaly, tak je taky pěknej dobytek...", píše se v úvodu útlé publikace kytaristy blatenského Ančabandu Jiřího Vokouna. To by ale museli být prasata opravdu všichni, kteří kdy měli co do činění s rockovou muzikou, nota bene s fenoménem taneční zábavy. Sympaticky, lidově, lehce a poněkud rozvláčně napsaná kniha popisuje situace, které si prožila drtivá většina tancovačkových hudebníků, jež mela to štěstí trčet na pódiu v Horní Dolní od osmi večer do čtyř ráno v pátek i v sobotu. Vokoun nepřichází s ničím novým, spíše pojmenovává to, o čem se jen tak mluví. Zde navíc v ryze osobním tónu (někdy až příliš, zvláště když kolegům vyčítá neschopnost cokoliv pro kapelu udělat), a tak nezasvěcenému do blatenských poměrů asi hodnou chvíli nebude tak docela jasné, jaké souvislosti postavy v knize mají. Bude se cítit trochu ošizen, byť autor hned v úvodu onen handicap označil. Vypravěčská forma ale někde v půli publikace vtáhne laskavého trpělivce do děje a stává se součástí knižního celku. "Trpělivce" proto, že se některé výjevy opakují a v podstatě jde pouze o úzké spektrum míst, na nichž se odehrávají. Vokoun si nedělá problémy ani s českým jazykem, ba ani s pravopisem. Některé chyby jsou skutečné roztomilé, ovšem v rámci poněkud prasáckého stylu jednoduše nutné. A tak se jazykem lidovým přenášíme z jedné tančeni zábavy na druhou, chvíli s kapelou Hrc Prc, chvíli zase s Ančabandem, popřípadě nějakou tou folkovou výplní. Brzy pochopíme, že páni z Hrc Prc byli budižkničemové, folkaři civěli trochu jinde a lidé z Ančabandu legrační. Až se jeden diví, že právě ten "nejzodpovědnější" takové dílo sepsal. Na druhou stranu je ale fakt, že nikdo jiný by to podle Vokounova líčení zkrátka nezvládnul. Z publikace vysvítá, že muzikantský život je výhradné alkohol, lehký sex a noční pódiová party. Je to, žel, zavádějící, neboť vyvolení, o nichž se v knize praví, měli štěstí svůj život takto naplnit. Nikde ani slovo o potu ze zkušeben, nikde ani slovo o profesionalitě těch, kteří to hodlali dotáhnout o kus dál, než v knize vypsané kapely. Budiž ale takový přístup povolen, neboť se zdá, kout za Blatnou je místo bohulibé. |
| Jaroslav Špulák |
Big BENG! (11.2.1999)
Poslední větší aktualizace: 15.8.2020
Podrobnosti o změnách
Nahoru