Aktuálně
ANČA BAND V TISKU
Převzato z oficálních verzí
Apríl byl 26.11.1999 | |
|
U příležitosti vydání druhého alba víceméně blatenské skupiny Anča Band s názvem Apríl!, rozhodlo se panstvo (rozuměj členové kapely) uspořádal hlavně pro sebe, ale potažmo i pro pár pozůstalých pěknou mazanici, které se mezi muzikanty říká už celkem zažitě křest. Protože finanční možnosti jsou jako vždy omezené a chlapci (se) na tom chtěli pořádné vydělat, nezbyla jiná volba, než sokolovna v Blatné. Avšak proto, že sál místního sokolnického svatostánku má akustiku stejnou jako amfiteátr v Myrhách, stěhovalo se podujatie do Sedlice. Tamní pachtýř svatostánku podobných majitelů je osobou vstřícnou, potažmo pohostinnou. Od nahrávky po výrobu uplynulo ve všech francouzských domácnostech mnoho vody (nejen v kuchyni), 26. listopad jevil se kvůli názvu desky jako ideální, leonidy už dávno spadly (zaplať Pánbůh ne na nás) a konečně ceny piva zdály se být také stabilní (kvůli klidu na buzické burze)- Mezi Fanynkami už to byl třetí známý termín křtin a tak jsme ve skrytu duše doufali, že nikdo nepřijde. Ale opak byl pravdou! Slavnostní večírek úderem osmé hodiny večerní důstojně zahájila, byť pro již mírné vyděšené fans, hudba pana Zelenky, legenda místních svateb a pohřbů. Vždyť kdo by ji neznal ze svatby, resp. pohřbu vlastního! Pěkný hodinový set v lidovém tónu okomentoval ještě Bandaska a pak usnul. Ale skoro nikdo netančil. Těsně před devátou nastoupili tedy na taneční parket alespoň fotbalisté - všem známí Pupíci. Bez ohledu na to, že měli hrát zápas proti sobě, vzali si raději všichni stejné dresy, trenýrky, stulpny, čelenky, boty, atd... Lepšího delegáta FIFA než kuchaře Románka jsme nesehnali, proto přiznáváme, že zápas chvílemi postrádal regulérnost. Zápas skončil klasicky venkovsky, tedy rvačkou, jak se později ukázalo, toho večera né poslední. Všemu v mlčenlivém úžasu a s notnou dávkou ironie na rtech přihlíželo pár bezvýznamných profesionálů z Prahy, ze kterých se vyklubal Jakub Třasák a jeho Tváře. Inu, chlapec chodil do houslí celkem pilně, bylo to znát. Předností Jakuba Třasáka a jeho spolku konzervatoristů jsou, jak jsme měli všichni tu čest posoudit, silné melodické nástupy. Chlapi se rozezpívávají jako Pavarotti, bohužel vše už bylo zapnuté a tak hezky vyšlo najevo, že se rozezpívává každý na jiné písni. Ale pak už to jelo, jak mělo. Housličky drží kluk hezky pod krkem, zpívá do kusu molitanu a vůbec mu nevadí, že se nám to líbí. | Protože pomohl Anča Bandu na nové desce při nahrávání, dostal tedy příležitost zúčastnit se i první oficiální veřejné prezentace. Proč o tom hovořím; když jsme s Mc Datlem objížděli komerční rádia, zjistili jsme, že nebude tak jednoduché proplout vodami, plnými Zlatých slavíků, jinglů a dalších rozmarů pánů majitelů. Nemyslete si, že přinést do redakce jakéhokoliv rádia nahranou desku, nabídnout k tomu zpracovanou reklamu na CD, jejíž stopáž odpovídá velmožským představám, není ani potichu ani nahlas, to vše ani zdaleka neznamená, že vás nevyhodí na ulici. Opak je pravdou. Protože s sebou nemáte náhodou jedno sto tisíc v jakékoliv měně, jste naivní outsider, který myslí postaru. Tak jako ty stovky a tisíce vašich fanoušků, kteří jsou sice ochotni jet za vámi na tancovačku do horoucích pekel, ale nejsou také nasazeni v hitparádě rádia........ a nevydávají u tak všeobecně nenáviděné EMI (už Sex Pistols před dvaceti léty neměli tohoto určovatele hudebního vkusu rádi). Ale zpět k tématu: Smečka myslivců přehrála svoji novou desku Apríl!, mimochodem asi nejlépe, co naše uši pamatují. Vesmír, Vánoce, Tulák, Apríl s Jakubem Třasákem, jako na desce, Bála dával, Harry brečel, Tvářili se, jako když Kytara pláče, a aby toho Nebylo dost, Hasiči zmlátili myslivce. Hasiči - Pupíci vtrhli na jevisko a vrhli se na Myslivce - Anča Band s takovou vervou, že na nikom nezůstala ani nit suchá. A právě v tomto okamžiku nastala velká chvíle kmotra desky, pana doktora Václava Kohela. Bezpečnostní opatření, vykonaná právě a jenom kvůli jeho přítomnosti, vyšla nakonec naprázdno, protože kapacita mezi kmotry spal jako zabitej. Po vzbuzení bodyguardy otevřel Šampus, polil tu správnou desku, a přednesl projev. Z projevu vyjímáme: "do roku......100 let...... aby........ f........ 2000...... moc...... do dna....!" Projev bylo nutno redakčně upravit a hlavně zkrátit, pan doktor do všeho hned motá ekologii, prohibici a ostatní žhavá témata konce století. Poté už Anča Band hrál jak jsme u něj běžně zvyklí, po hodince se nechal vystřídat Trachytem, který s hostujícím Zvonkem (mezi námi, ten kluk s nimi hraje nějak moc často) zahrál velice pěkně a členové AB tímto děkují za soustrast, vyslovenou několika tóny. S úderem druhé hodiny ranní se nic nestalo, jenom vše skončilo. Pan Vácha a pan Medlín odvezli již většinou nepotřebné účastníky včetně účinkujících. Nezbývá se tedy jen těšit na drby a pomluvy, které vyvolá tento článek. |
Blatenské listy (12.2.2000)
Poslední větší aktualizace: 15.8.2020
Podrobnosti o změnách
Nahoru