Aktuálně
ANČA BAND V TISKU
Převzato z oficálních verzí
Anča Band nás vyvedl APRÍLEM! | |
|
Tak tady máme rok 2000. Přes katastrofické scénáře v noci ze Silvestra na Nový rok nezkolabovaly počítače, což již nešlo říci o mnohých z nás... Kulatý letopočet jsme vítali na různých místech, někteří například platili desetitisícové částky za jednodenní zájezd k egyptským pyramidám, na které instrumentalista Jean Michel Jarre promítal fantastické obrazy doprovázející jeho klávesové skladby. Mnoho Blateňáků raději po zahřívacím rozjezdu doma či u přátel vyrazilo se šampusem v kapse před Komenského školu, kde zdarma mohli juchat při veselých písních Anča Bandu. Pokud se tam někomu z oslavujících snad udělalo nevolno, nebylo to jistě z přemíry hodnotných hudebních zážitků, ale spíše z nedostatku krve v alkoholu... Příchod roku 2000 byl určitě neopakovatelný, jak si zopakovat kocovinu jistě radit netřeba, ale jak si zopakovat výjimečný požitek z poslechu Anča Bandu Vám snadno poradíme. Bez ohledu na datum se totiž můžete nechat vyvést Aprílem. V uplynulém roce 1999 Anča Band nahrál a vydal svou druhou desku. Apríl! Jistě, nyní je únor, ale cédéčko či kazetu Apríl! si můžete pořídit kdykoli, bohužel to již nebude zadarmo tak jako na Silvestra, ale na rozdíl od zmíněných oslav můžete ušetřit za alkohol. Ač je to zejména pří pověsti hudebníků k nevíře, deska je velmi dobře konzumovatelná i ve střízlivém stavu. Když posloucháte druhou desku nějaké skupiny, těžko se lze ubránit srovnávání s deskou první. Ve srovnání se Svině v kině je na Aprílu nepřeslechnutelný mnohem lepší zvuk, je znát, že Anča Band byl při nahrávání jednak ve velmi dobré muzikantské pohodě, ale určitě nahrával i v profesionálnějším studiu. Byla-li první deska Svině v kině sestavena především ze zaručených hitů hospodských zábav a neznalého posluchače mohly zejména některé texty až vyděsit, lze Apríl poslouchat i v přítomnosti konzervativnějších rodičů či malých dětí. Zejména některé Datlovy kousky (Tulák, Tvářím se či Harry) lze nazvat, zavilí rockeři prominou, až poetickými, Strakapoud dodal většinou dílka ulítlejší, hravější s mnoha textovými fórky. Hudebně přitom všechno správně šlape. Bártyho bicí a Mlhova basa spolu s kytarami Vokouna a obou Ptáků, kteří za podpory Evči a Mirči pějí, jsou doplněny i hosty. Jakub Třasák houslemi okořenil song Kytara pláče a výrazně si zahrál v titulní písni, | dvakrát zadudá známá blatenská dudačka J. Janovská, v Tulákovi a v Turecku na klávesy a hlavně v Už toho bylo dost na saxofon si s chutí zahrál Jiří Šíma, kterého jinak Anča Band nechává hrát v YoYo Bandu. Výrazným sólistou je i J. Koucký na traktor v písni Má ves. Na obalu i bookletu se s chutí vyřádil Vokoun, originální je i potisk samotného CD. Pochvalu zaslouží vložené texty, navíc vtipně graficky rozvržené s velmi názorným znázorněním autorství hudby i textů (Strakapoud - Datel 8:5 plus jedno kolektivní dílo). Zvláště dámy jistě ocení angažování ztepilých fotomodelů i dosud nepublikované fotky umělců, zejména u Datla a Strakapouda jistě přispějí k jejich snazšímu rozlišování. Po hudební stránce se dočkáte střídání vypalovaček typu Turecka (ke šlapající muzice sedí vtipný text, ve kterém, ač refrén tvrdí opak, je vše naruby), Aprílu (s textem, který oceníte, účastnili-li jste se někdy pálení čarodějnic), Až budu jednou mladej či Už toho bylo dost, s pomalejšími, ale vždy gradujícími písněmi s výraznými refrény, jako je Tulák (možná nejvydařenější kousek, který by při troše propagace v některých rádiích mohl být hitem nadregionálním, ale to i některé další), Harry (až překvapivě dojímavá zpověď zmoudřelého otce s výraznými kytarovými sóly), příjemná Tvářím se (s houpavým odsekávaným rytmem a refrénem vyzdobeným oběma zpěvačkami a Vokounovým banjem) či Vánoce (v komornější unplugged verzi například zcela obstály mezi koledami na vánočním koncertu na zámku). Hudebně i textově nejoriginálnější jsou písně Má ves aneb Hasiči zmlátili myslivce (nelze popsat, nutno slyšet), Bála (jen Blateňák pochopí) a Kytara pláče. Z této písně asi o umělcích z Anča Bandu platí, že: "na kytary jsme se naučili proto, abychom se holkám trochu více líbili a abychom se za to, že zahrajem kraviny, dokonale vytlemili, najedli a napili", ale už rozhodně neplatí další část refrénu: ""Uá, hrát my neumíme, uá, zpívat taky ne, uá, my ani neladíme, ježišmarjá!" Aby moc nezpychli, vytkněme alespoň v úvodu zahuhlaný zpěv ve Vesmíru, několik málo překlepů v přiložených textech a chybějící údaje o tom, kdy a kde byla deska natočena či alespoň vydána. A taky se mi nelíbí ta podivná červená skvrna pod fotkami hudebníků. Jinak ta deska docela ujde... Nevěříte? Apríl! |
| -pp- | |
Blatenské listy (12.2.2000)
Poslední větší aktualizace: 15.8.2020
Podrobnosti o změnách
Nahoru